Jak správně nakrmit vašeho psa?

Většina chovatelů psů, a to i těch zkušenějších se stále potýká s problémem, jak správně a zodpovědně nakrmit svého psa.

Které granulované krmivo koupit nebo zdali lépe konzervu. Někteří stále ještě dochází do jatek, kde kupují hodně masa. To doma všelijak upravují a připravují z něho pro svého psa voňavé a šťavnaté krmivo do misky.

Do naší ordinace dochází někteří chovatelé, kteří velmi rádi diskutují na toto téma. Za všechny bych uvedl jeden případ, kdy právník nemocnice, se na nás obořil se slovy: „Vždyť přeci pacient v nemocnici nemá jídlo připravené v granulích či tabletkách, tak proč vy, veterináři, nedokážete říci, co můj pes do misky potřebuje a já se podle toho budu řídit“. Zdálo se mu to velmi, velmi snadné.

Každá jednoduchá věc má složité jádro.

Úvahy většinou vycházejí z poznatků vědy a ze skutečnosti, že v době, ve které je na pultech našich obchodů přebytek různých typů krmiv, stále ještě narážíme na problém, zdali krmíme našeho psa zodpovědně.

V Antické době psi a kočky trpěli nedostatkem krmiva, takovým nedostatkem, který většinou způsoboval jejich chřadnutí a smrt. Paradoxně dnes, v době hojnosti krmiva pro naše psy, můžeme říci, že mnoho chovatelů své čtyřnohé kamarády doslova pohřbívá zaživa…svou snahou o co nejbohatší krmení.

Proč se tedy nyní, začátkem jedenadvacátého století zabýváme tak dopodrobna výživou? Během dvacátého století jsme my, lidé, velmi změnili prostředí, ve kterém se pohybují psi. Společnost se na počátku dvacátého století věnovala hlavně zemědělství. Později se venkovské obyvatelstvo stěhovalo do větších měst a spolu s nimi psi, kteří se museli nápadně přizpůsobit jednání a chování lidí, kteří byli někdy též jejich majiteli. Změna proběhla velmi rychle.

Pes na venkově byl při chovu užitkových zvířat tolerován, ale ve městě se stává součástí rodin a bývá začleněn mezi lidskou společnost.

Podle časopisu Science vydaném v roce 2002 lidé sice pochází vývojově z lidoopů, ale pes, který žije v blízkosti lidí už tak dlouho, se velmi významně přibližuje člověku a pozorováním kopíruje a následuje jeho celodenní chování.

Počet lidí, kteří vlastní psa, na světě stále stoupá, snižuje se lidská porodnost a mění se rodinná struktura. Lidská populace stárne. Tím více jsou psi oblíbeni a tím více je důležité, abychom psům věnovali do misky záruku jejich dlouhověkosti.

Musíme mít na zřeteli skutečnost, jak žije divoký současník nebo předek našeho miláčka, který nám právě leží u nohou. Vraťme se alespoň myšlenkami do přírody mezi ně.

Světově rozšíření masožravci mohou používat ke krmení různé typy krmné techniky. Všežravci, jako my, lidé a masožravci, mezi které tak rádi řadíme šelmy, nemusí mít vždy stejné nároky na kvalitu potravy.

U psů a koček existuje mnoho různých ukazatelů, které mohou ovlivnit schopnost přijímat danou potravu. Jistě jste se sami u svých miláčků setkali s tím, že jste zakoupili granulované krmivo a donesli jste si jej obtížně domů a oni to „nežrali“. Samozřejmě, že jsme si tehdy neuvědomili, jak složitý je mechanismus vnímání chuti a co ovlivňuje schopnost příjmu potravy. Mezi činitele, které ovlivňují příjem potravy patří stravovací návyky vrozené či získané, vliv matky a celá velká historie vývoje výživy psů a koček.

Několik badatelů již dříve představilo své poznatky z krmení vlků. Vlci jsou předky psů a též kojotů, příbuzných vlků. Oba jsou výhradními predátory, tzn. požírači, lovci a také mrchožrouty, tzn. loví a požírají vše, co je možné na daném místě ulovit.

Kojoti požírají mršiny a loví hlodavce, jiné malé savce, ptáky, obojživelníky a jiné živočišné druhy. Mají ve svém jídelníčku ale také býložravou kořist, ze které čerpají potravu, aby jejich potřeby byly vyvážené. Oba- kojoti a vlci, také požírají byliny, jako zeleninu, ovoce, bobule, houby a melouny.

Psi a jejich předkové a volně žijící současníci ,jsou přizpůsobiví jedinci a jsou vyvinuti anatomicky a fyziologicky tak, že jim jejich trávení dovoluje a umožňuje konzumovat velmi pestrou stravu.

Na rozdíl od psů, nemohou kočky přežívat na rostlinné potravě. Jejich neschopnost využít rostlinnou potravu, zvyšuje riziko hladovění v obdobích, s malým výskytem kořisti. Z toho vyplývá, že kočky jsou větší masožravci, než psi, mají mnohem náročnější požadavky na výživu než psi a jsou mnohem méně přizpůsobiví na nevyváženou stravu. Kočka ve své potravě dostává některé nepostradatelné živiny, které u psa nejsou nevyhnutelné přijímat.

Moderní domestikované psí druhy se svým téměř nekonečným množstvím ras, které vytváří člověk svou chovatelskou činností, mají své zvláštní potřeby odpovídající danému plemeni.

Vytváří se tím také spousta otázek zohledňujících potřebu živin a trávení.U jedinců nové rasy, při objevování jeho potřeb, je lidská věda, se svým poznáním, velmi omezena.

Sjednocujícím tématem ale pro všechny rasy psů je, že můžeme konstatovat, pes je všežravec s převahou masité potravy a pokud budeme dodržovat zásady správné výživy našeho psa, můžeme mu prodloužit život až o několik let.

Zkušeností z naší praxe je, že zvláště chovatelé menších plemen psů mají sklony k podávání většího množství masa v nabízené denní krmné dávce. Pes maso přijme rád a s chutí, vždyť přeci „Ono to tak ukrutánsky voní…“, ale jeho potřeba živin není zajištěna. Záruka vyváženosti by měla být v kompletních granulovaných nebo negranulovaných krmivech. Dá se předpokládat, že s cenou roste kvalita.

U větších a obřích ras psů je již opravdu potřeba zdůraznit plnohodnotnost a vyváženost krmiva. Je obdivuhodné, že chovatelé právě takovýchto plemen, bývají v naší praxi velmi zodpovědní ke krmení svého čtyřnohého kamaráda. Snad je to proto, že tyto rasy se častokrát dožijí kratšího věku než třeba pudli.

Chovatelé, kteří nejsou ochotni měnit své stravovací návyky, si dají častokrát říci až tehdy, když jejich kamarád onemocní. Poté přistoupí na krmení pomocí granulí nebo jiné formy klinických diet a od dosavadních zavedených praktik raději ustupují. Mnohdy bývá ale pozdě. Jeden z nejčastěji poškozených orgánů těla psa, který je ohrožen stravou, jsou játra a ledviny.

Významnější poškození vnímáme u ledvin, které nemají takovou schopnost opětovné obnovy jako je známé u jater. Po takovém poškození mívá pes ledviny citlivé již po celý svůj život. Příčinou takového stavu bývají špatné stravovací návyky jeho pána. Dali bychom našim dětem pikantní pečínku? Mnozí z nás pochopí nesmyslnost této myšlenky, ale u psa jsme méně vnímaví k tomu, co mu významně škodí.

Je obdivuhodné, že krmiva, která bývají určena ke krmení psů a koček jako klinické diety, bývají ze strany zvířat většinou velmi dobře přijímána.

 

MVDr. Luděk Rytíř, Klinika U Lučního mlýna, Opava

Jak správně nakrmit vašeho psa?

Klíště

Samota v údolí Berghof

Kůže jako okno

Život s epilepsií

Blecha psí na člověka nejde?